Nový zákon o zbraních: otázky a odpovědi

Od srpna platí nový zákon o zbraních, který zavádí určitá kontroverzní opatření – zejména oprávnění policie dočasně zadržet zbraň a zbrojní průkaz a eventuálně přitom i vstupovat do obydlí. Některá ustanovení a obraty použité v zákoně vzbudily ve střelecké veřejnosti obavy z nejednotného výkladu, popřípadě z možnosti zneužití. Proto jsme požádali Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra o poskytnutí výkladového stanoviska, které by tuto nejistotu odstranilo.

Dotaz č. 1: Současná podoba zákona o zbraních na několika místech operuje s pojmem „důvodné podezření“, například u oprávnění příslušného útvaru policie vyžádat si mimořádnou zdravotní prohlídku, nebo oprávnění policisty zadržet zbraň kvůli změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení života nebo zdraví. Tento pojem není nikde vyložen. Jak by tedy v souvislosti s touto problematikou měl být vykládán?
„Důvodné podezření“ je tzv. neurčitý právní pojem, který je vždy nezbytné vykládat přiměřeně konkrétní situaci a s ohledem na její věcná specifika a kontext. Přitom se ale vždy uplatní některé základní zásady postupu orgánů veřejné moci, a to zejména obecná omezení realizace jejich zákonných oprávnění stanovená v Listině základních práv a svobod1 a základní zásady činnosti správních orgánů stanovené ve správním řádu.2
V první řadě jde o podezření, které je důvodné, tedy musí být založeno na konkrétních informacích, zejména vlastních zjištěních policie, ale též informací od jiných orgánů veřejné moci, ale i fyzických či právnických osob. Není zde vyžadována stoprocentní jistota o správnosti podezření, protože jistotu má do věci vnést teprve až další řízení, a to včetně mimořádného lékařského vyšetření. Na druhé straně, aby se jednalo o podezření důvodné, musí se uvedené informace opírat o určitá dostatečně prokazatelná zjištění a údaje – ostatně tyto údaje potřebuje znát i lékař pro správné a cílené posouzení zdravotního stavu podezřelého, proto má také policie povinnost je lékaři sdělit. Také je podstatné, aby takové informace byly konkrétní a relevantní vzhledem ke zdravotní způsobilosti, jak je vymezena zákonem o zbraních a vyhláškou č. 493/2002 Sb. Pokud například toliko někdo ohlásí, že držitel zbrojního průkazu se chová „nějak divně“, bude policie povinna takové oznámení podrobit důslednému prověření. Nikdy nebude možné zůstat pouze u jednostranného sdělení oznamovatele, které by nebylo dále ověřeno. Přitom policie zjišťuje, jsou-li dány důvody, pro které je možné usuzovat, že daná osoba není již dále zdravotně způsobilá. Jestli dotyčný pouze ve svém okolí například jen nikdy nepozdraví, nebo celý den spí a vstává až večer – to může být nezdvořilé nebo zvláštní, ale těžko z toho lze usuzovat na to, že jde o osobu zdravotně nezpůsobilou ve smyslu nemocí, poruch a vad přesně vymezených v příloze k vyhlášce č. 493/2002 Sb. Na druhé straně, pokud se dotyčný chová agresivně ke svému okolí, nebo si třeba stěžuje na obtěžování mimozemšťany, to už by zřejmě indicií směřující k nabytí důvodného podezření být mohlo. Nicméně i v takovém případě bude nutné takovou indicii dále ověřit.
Krom toho je třeba připomenout, že důvodné podezření v případě ustanovení § 20a odst. 3 a v případě ustanovení § 56 odst. 2 písm. c) zákona o zbraních podléhá různým standardům z hlediska míry ověření jeho důvodnosti. Jde totiž o dva rozdílně intenzivní zásahy do osobní sféry držitele zbrojního průkazu. Oprávnění policie vyžádat si mimořádnou zdravotní prohlídku podle § 20a se obecně vztahuje k důvodnému podezření na jakoukoli změnu zdravotního stavu, která by znamenala ztrátu nebo omezení zdravotní způsobilosti. Oproti tomu oprávnění k preventivnímu zadržení zbraně ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních (a eventuálně i ke vstupu do obydlí, pokud dotyčná osoba s policií nebude při zadržení zbraně spolupracovat) se vztahuje pouze na případy, kdy je změna zdravotního stavu takové povahy, že zakládá důvodné podezření, že by dotyčný mohl se zbraní ohrozit svůj život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiných osob. V takovém případě nestačí mít pouze informace ukazující na změnu zdravotního stavu držitele, ale je také třeba konkrétně odůvodnit, z čeho se usuzuje na jeho nebezpečnost. Pokud by například policie měla informace o tom, že se držiteli podstatně zhoršil zrak, může si vyžádat mimořádnou zdravotní prohlídku. Nemůže však rozhodnout o zadržení zbraně, protože i kdyby se držiteli skutečně zhoršil zrak do té míry, že by ztratil zdravotní způsobilost pro držení některých skupin zbrojního průkazu, není to ještě důvod se domnívat, že by kvůli tomu měl kohokoli ohrožovat.
    
    1 Zejména čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 36 odst. 2 a 3.
    2 § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

Dotaz č. 2: V této věci je mezi držiteli zbraní také nejistota v tom, jak se budou řešit anonymní oznámení nebo třeba oznámení od lidí, kteří mají motiv držiteli zbraně škodit, například znepřátelený soused nebo rozvádějící se partner.
Policie coby orgán veřejné moci postupuje podle tzv. principu legality, tedy má ze zákona povinnost prověřit veškerá oznámení, která naznačují, že existují okolnosti, které by odůvodňovaly její zákrok, úkon či jiné opatření, a to včetně případné potřeby zadržet zbraně osobě, která již nemusí splňovat podmínky zdravotní způsobilosti a mohla by představovat ohrožení pro sebe či jiné osoby. Přitom nelze a priori vyloučit, že i anonymní oznámení může být pravdivé a oznamovatel může chtít zůstat v anonymitě třeba proto, že má z dotyčného strach. Anonymnost oznámení je ale důvodem pro to, aby se k němu přistupovalo se zvýšenou obezřetností. Policie musí anonymní oznámení prověřit formou vlastního šetření a musí se snažit důsledně ověřit, zda jsou informace obsažené v oznámení pravdivé. Policie přitom může vycházet z informací, které má sama k dispozici z vlastní činnosti v jiných případech, může se dotázat místního oddělení či obecní policie na jejich poznatky, může kontaktovat lékaře dané osoby apod. Události, kdy došlo v minulosti k útoku zdravotně nezpůsobilého držitele zbrojního průkazu, naznačují, že tyto osoby se chovají nestandardně po delší dobu a v místě, kde se zdržují, je obvykle jejich chování zaznamenáno nejen okolím, ale i orgány veřejné moci. Důvodné podezření je v těchto případech možné a nutné ověřit z vícero zdrojů. Obdobně by se měla řešit i oznámení, u kterých je riziko, že jde o nějaký sousedský nebo partnerský naschvál. I zde by měly být klíčové ty informace, které policie získá z jiných zdrojů než od oznamovatele.

Dotaz č. 3: Za jakých okolností má policie právo vstoupit kvůli zadržení zbraní do obydlí a podle jakých pravidel má tento vstup provést?
Oprávnění ke vstupu do obydlí má policie podle novelizovaného § 56 odst. 2 zákona o zbraních ve třech případech:
- existuje důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob, nebo
- byl odňat zbrojní průkaz nebo zbrojní licence z důvodu, že držitel již nesplňuje podmínky jejich vydání, a dosavadní držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence neodevzdal průkaz zbraně, zbraň, střelivo a zakázaný doplněk zbraně příslušnému útvaru policie, nebo
- je dán důvod pro zajištění zbraní vyplývající z toho, že daný držitel zbrojního průkazu je trestně stíhán, nebo je s ním vedeno přestupkové řízení, na základě těchto řízení by mohl přijít o bezúhonnost či spolehlivost, a současně existuje důvodné podezření, že další nakládání se zbraní nebo střelivem držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence může představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

Ve všech třech případech platí, že policie musí držitele nejdříve kontaktovat a předat mu výzvu k vydání předmětných zbraní. Pokud se držitel rozhodne výzvě vyhovět a zbraně vydat, nebo jinak umožní jejich převzetí, policie vstoupit do obydlí nesmí a musí poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby jí zbraně mohly být vydány. Teprve když držitel výzvě odmítne vyhovět, vznikne policii oprávnění vstoupit do obydlí za účelem jejich převzetí. Na druhé straně ale této výzvě musí být vyhověno neprodleně, jakékoli zdržení či odklady ze strany držitele zbrojního průkazu by mohly účel zadržení či zajištění zbraní zmařit.
Výzva sice nemusí být předána osobně a policie může držitele vyzvat i prostředky dálkové komunikace, ale na druhé straně tyto případy by měly být v maximální míře minimalizovány, a standardem by mělo být, že osoba, které mají být zbraně zadrženy či zajištěny, by měla být těmto úkonům přítomna. Na druhé straně však toho nebude patrně možné docílit úplně ve všech případech, např. tehdy, bude-li se daná osoba místu, kde má zbraně uloženy záměrně a systematicky vyhýbat. Pokud jde o doručení prostředky komunikace na dálku, je ovšem třeba uvést, že zde neplatí žádná fikce doručení – policie musí držitele skutečně kontaktovat a ujistit se, že výzvu opravdu obdržel a že jí odmítá vyhovět. Pokud je držitel například v zahraničí, pak je zřejmé, že zbraně uložené doma vydat nemůže, ani kdyby chtěl. V takovém případě by policie měla vyčkat jeho návratu, i vzhledem k tomu, že stejný důvod, který mu brání ve vydání zbraní, mu zjevně brání i v jejich zneužití.
Policie bude muset také řešit situace, kdy držitel zbraní nebude z objektivních důvodů schopen zbraně policii na základě výzvy vydat (např. bude dlouhodobě hospitalizován, bude v po delší dobu v zahraničí atd.). V těchto situacích bude vhodné, aby policie provedla zadržení, resp. zajištění bez přítomnosti takové osoby.
Pokud držitel vydání zbraní odmítne nebo se cíleně vydání zbraní vyhýbá a jejich zadržení či zajištění tak formou jakési „pasivní rezistence“ znemožňuje, vznikne policii oprávnění vstoupit do obydlí za účelem jejich převzetí. Vstup do obydlí nesmí sledovat jiný účel. Pokud držitel policii nesdělí místo uložení zbraní, smí policie obydlí prohledat za účelem jejich nalezení. Pokud již dojde k nutnosti realizovat vstup do obydlí, bude policie oprávněna využít i důrazné prostředky k dosažení účelu zadržení, resp. zajištění daných zbraní, a to včetně např. násilného otevření trezoru (k tomu účelu může policie samozřejmě využít součinnosti například s Hasičským záchranným sborem, nebo vyzvat k poskytnutí osobní a věcné pomoci odbornou firmu).
 
Dotaz č. 4: Co bude následovat po zadržení zbraní?

Policista, který provedl zadržení zbraní, o tom musí držiteli na místě vydat potvrzení o převzetí a zbraně neprodleně předat příslušnému útvaru policie, odboru Služby pro zbraně a bezpečnostní materiál. Pokud byly zbraně zadrženy pro důvodné podezření ze ztráty zdravotní způsobilosti, je policie vždy povinna vyzvat jejich držitele, aby se podrobil mimořádné zdravotní prohlídce. Současně bude příslušný útvar policie postupovat podle § 57 odst. 2 a rozhodne o zajištění zadržených zbraní. Zde se již jedná o standardní správní řízení, a to včetně možnosti se proti rozhodnutí příslušného útvaru policie odvolat (odvolání však nemá odkladný účinek). Další postup pak záleží na výsledku zdravotní prohlídky. Pokud se podezření, že držitel zbrojního průkazu již není zdravotně způsobilý, nepotvrdí, musí mu policie zbraně neprodleně vrátit. V opačném případě policie zahájí řízení o odejmutí zbrojního průkazu, zbraně zůstanou až do doby pravomocného rozhodnutí zajištěny u příslušného útvaru policie. Je třeba upozornit, že zde se nejedná o sankční řízení (držitel, který pozbyl zdravotní způsobilosti, se tím nedopouští žádného protiprávního jednání) a i když dojde k odnětí zbrojního průkazu pro ztrátu zdravotní způsobilosti, držitel má podle zákona nadále právo rozhodnout, jak bude se zbraněmi, které jsou však nadále uloženy u policie, naloženo (zde se pak postupuje podle § 64 zákona o zbraních).

Dotaz č. 5: Podle zákona musí policie sdělit lékaři důvody svého podezření. Má také dotčený držitel právo tyto důvody znát?
Zde se bude situace lišit podle toho, zda půjde o samotnou výzvu, aby se daná osoba dostavila na lékařskou prohlídku podle § 20a, nebo půjde-li o jakékoli další správní řízení, ať již v rámci zajištění zbraně nebo při řízení o odnětí zbrojního průkazu. Zde má držitel zbrojního průkazu právo seznámit se spisem podle § 38 správního řádu.

Jinak sice policie povinnost konkrétní důvody svého postupu sdělit dotčenému držiteli zbrojního průkazu nemá, nicméně tato osoba má nadále možnost požadovat např. náhradu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem na základě zákona č. 82/1998, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména tehdy, pokud na základě lékařské prohlídky nebylo zjištěno, že by již daná osoba nebyla zdravotně způsobilá pro držení zbrojního průkazu.
Je třeba upozornit, že kromě roviny správního řízení podle zákona o zbraních má držitel zbrojního průkazu, který se podrobil lékařskému vyšetření a s jeho výsledkem nesouhlasí, možnost požádat o přezkoumání výsledku tohoto vyšetření podle § 46 a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Lékařský posudek bude v rámci tohoto řízení přezkoumán správním orgánem, nicméně právo na nahlédnutí do spisu v tomto řízení uplatnit nelze (postupuje se zde podle části čtvrté správního řádu).

Dotaz č. 6: Pokud má dotčený držitel dojem, že podezření není dostatečně odůvodněné, nebo má jiné pochybnosti o postupu policie, jak má postupovat?

Předně je nutné zdůraznit, že osoba, vůči které výzva k podrobení se mimořádné zdravotní prohlídce podle § 20a nebo k vydání zbraní, které mají být zadrženy podle § 56 odst. 2 písm. a), směřuje, je povinna této výzvě vyhovět, jinak se vystavuje důsledku v podobě nuceného zadržení zbraní [a případně dalšímu postihu např. ve formě sankce za přestupek podle § 76a odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, která má pak také vliv na spolehlivost]. Ve všech těchto případech jde o preventivní postup, jehož cílem je zabránit tomu, aby daná osoba měla ke zbraním přístup, a to i za cenu toho, že po určitou dobu neexistuje jistota, zda taková osoba je skutečně zdravotně nezpůsobilá. Je tomu třeba rozumět tak, že jde v prvé řadě o ochranu druhých lidí, nikoli v daném okamžiku dotčeného držitele zbrojního průkazu. Přitom minimálně v případě dvou útoků, k nimž došlo ze strany dvou psychicky narušených držitelů zbrojních průkazů v roce 2015, se ukázalo, že nutnost ochrany společnosti zde není pouze hypotetická. Na druhé straně existuje zde standardní škála opravných prostředků, a to:
- stížnost podle § 175 správního řádu, která může směřovat v zásadě vůči kterémukoli úkonu policie, o kterém je v této souvislosti řeč,
- odvolání proti rozhodnutí o zajištění zbraně,
- podnět k přezkumnému řízení vůči pravomocnému rozhodnutí o zajištění zbraně,
- obnova řízení o zajištění zbraně, a to zejména, pokud dojde k vydání nového lékařského posudku po zrušení původního po jeho přezkoumání podle zákona o specifických zdravotních službách,
- opatření proti nečinnosti, která může nastat zejména tehdy, nevrátí-li správní orgán neprodleně zadržené nebo zajištěné zbraně, pokud důvod pro jejich zadržení či zajištění již odpadl,
- žaloba ve správním soudnictví podle soudního řádu správního, která může směřovat jak proti rozhodnutím o odvolání, tak ale může jít o žalobu v případě nečinnosti správního orgánu, ale zejména pak i o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, kterou půjde využít i v případě zadržení zbraně, které samo o sobě není správním rozhodnutím a nelze se tedy proti němu odvolat,
- žádost o přezkum lékařského posudku podle zákona o specifických zdravotních službách (viz odpověď na otázku č. 5).

Dotaz č. 7: Jaké jsou možnosti držitele, když se ukáže, že podezření skutečně bylo nedůvodné, například pokud následná zdravotní prohlídka podezření nepotvrdí, nebo se ukáže, že bylo založeno na mylných či falešných informacích?
Zejména bude mít dotčený držitel zbrojního průkazu již zmíněné možnosti podat stížnost na postup správního orgánu a požadovat náhradu škody vzniklé z nesprávného úředního postupu. Pokud by šlo o závažné porušení povinností ze strany policie, je možné rovněž obrátit se na příslušný odbor vnitřní kontroly a případně též na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Pokud jde o oznamovatele, který takto usiloval držitele zbrojního průkazu vědomě a záměrně poškodit, lze podat oznámení o přestupku [může jít o tzv. schválnosti podle § 49 odst. 2 písm. c) přestupkového zákona] či podle vážnosti vzniklé újmy též o trestném činu (např. trestném činu podle § 181 či 184 trestního zákoníku). V případě vzniku škody či nemajetkové újmy má postižený držitel zbrojního průkazu samozřejmě i standardní nároky na jejich náhradu či odčinění, kterých se však musí domáhat běžnou občanskoprávní cestou. Konkrétní vhodný postup dotčeného držitele se bude tedy odvíjet od povahy konkrétního případu, přičemž samozřejmě lze využít i řádných a mimořádných opravných prostředků (resp. ve správním řízení též tzv. dozorčích prostředků v podobě podnětu k provedení tzv. přezkumného řízení).

Dotaz č. 8: Pokud držitel zbraně nesouhlasí s výsledkem posouzení zdravotní způsobilosti a má například podezření na předpojatost posuzujícího lékaře, existuje v takové situaci nějaká možnost přezkumu?
Viz též odpověď na otázku č. 5. Současně je třeba poznamenat, že posuzující lékař musí posuzovat zdravotní způsobilost s ohledem na konkrétní a taxativní výčet nemocí, stavů a vad, které jsou stanoveny přílohou k vyhlášce č. 493/2002 Sb. Posuzování zdravotní způsobilosti tedy neodvisí od soukromého názoru lékaře na vhodnost či nevhodnost dané osoby pro držení zbraně (tak je tomu u v případě posuzování zdravotní způsobilosti v rámci dodatečných odborných vyšetření, která je oprávněn si posuzující lékař vyžádat).

Autor: redakce, David Karásek
Publikováno: 27.12.2016 10:23:20
Kategorie: Právě vyšlo
Zobrazeno: 4719x