Dálkové rekordy vojenských odstřelovačů

Jako asi každá lidská činnost i dálková střelba armádních odstřelovačů láká k překonávání rekordů z minulých dob. Fakticky se ale žádné takové rekordy dřív neevidovaly a vzdálenosti odstřelovačských cílů se v dokumentech věnovala jen minimální pozornost. Ještě nějakou dobu po druhé světové válce se výslednost odstřelovačské práce poměřovala především počtem zasažených protivníků.

V posledních letech, kdy se rozvíjí a stává se stále zajímavější střelba na velmi dlouhé vzdálenosti, se tomuto faktoru dostává stále větší pozornosti a popularity. Je to v neposlední řadě důsledek honby médií za senzacemi, a tudíž i za rekordy, avšak dálkovými výkony odstřelovačů se samozřejmě musí zabývat i vojenské autority, stejně jako konstruktéři zbraní, munice a zaměřovacích prostředků.

Od švédského generála Arweda z Wittenbergu, který táhl s vojskem od Tábora, se prý dal v Benešově naverbovat lesník z konopišťského panství a zřejmě vynikající střelec Zdeněk Novák. Ten předtím v benešovském kostele zastřelil svou dívku a jejího milence, a čekala ho tak jistá smrt – lámání kolem. Při dobývání pravobřežní části Prahy pak působil ve vojsku švédského generála Königsmarka, fakticky jako určený střelec nebo střelec ze zálohy. Zjevně se osvědčil.

Zvlášť schopní střelci – obvykle dobrovolníci – byli vybíráni a pověřováni také palebnými úkoly, které se vymykaly ze soudobého pojetí taktiky boje pěchoty. Po dlouhou dobu nesměla pěchota evropských armád střílet jinak než na povel, na předepsanou vzdálenost a v salvách. Také se pochodovalo v předepsaných útvarech. Úkolem myslivců naproti tomu byly palebné přepady, zajištění pochodujících jednotek a tábořišť, pátrání po nepříteli, jeho pronásledování a vůbec průzkum, zahájení boje, rychlé zajištění dobyté pozice… Myslivci museli být vytrvalými běžci, kteří se rychle orientovali v terénu, dovedli se krýt a znamenitě stříleli.

U běžných předovek s hladkým vývrtem hlavně se běžně počítalo s účinným dostřelem 100 metrů, maximální dostřel byl kolem 250 yardů (230 m). V této souvislosti se například jako pozoruhodnost uvádělo, že francouzský generál Marceau byl v bitvě u Altkirchenu v listopadu 1796 zastřelen tyrolským myslivcem na vzdálenost 80 kroků, když střela ještě předtím prošla ramenem ženijního hejtmana. Zbraně s drážkovaným vývrtem někdy zasahovaly cíl velikosti člověka až dokonce na 300 m. Poměry se změnily kolem poloviny 19. století, kdy už britské a francouzské předovky s drážkovanými hlavněmi v krymské válce střílely až na 900 metrů. Podobně rakouská perkusní puška Lorenz nabíjená papírovou patronou měla dostřel kolem 750 m. Konkrétní případy dálkové střelby z té doby jsme však nedohledali…

U německé a rakouské armády je doloženo množství nejrůznějších modelů optik, většinou na armádních opakovačkách (G98, Mannlicher 1895), případně rovnou celé soukromé zbraně. V tomto období nevznikaly žádné dálkové rekordy, poziční válka s pevnými liniemi tomu ani nepřála. I když se náhodou naskytla příležitost, pokusy odstřelovačů o výstřel na vzdálenost kolem 1100 yardů se považovaly za zbytečné. Drtivá většina jejich střeleckých akcí probíhala na vzdálenosti do 300 yardů, ačkoliv i běžné zbraně by přesnosti střelby vyhověly na delší vzdálenosti. Německý model Gewehr 98 (ráže 7,92 mm Mauser) střílel na 100 yardů s rozptylem zásahů do jednoho palce. Na základě této zbraně se pak vyráběly ještě přesnější odstřelovačské speciály Scharfschützen Gewehr 98. Když dnes testujeme různé dobové zbraně pro odstřelovače, není výjimkou dosažení slušné přesnosti okolo 1 MOA. Střelba na vzdálenosti přes 600 metrů by tak pro ně nemusela být nemožná. Charakter tehdejší války však většinou určoval pro odstřelovače podstatně bližší cíle. Rekordy druhé světové války nejsou v délce střelby, ale v počtu zabitých nepřátel… Tato situace vydržela ještě dlouho po válce,