Japonský revolver Typ 26
Japonské historické ruční zbraně jsou u nás velmi vzácné a téměř neznámé. Japonské revolvery patří k naprostým raritám. A právě takové raritě je věnována monografie Střelecké revue číslo 7/2023.
V 70. letech 19. století japonská armáda i námořnictvo přijaly do výzbroje ruskou verzi revolveru Smith & Wesson Model 3 ráže 44 (S&W) Russian. Jednalo se v té době o první a jedinou krátkou služební zbraň, kterou Japonci zařadili do své výzbroje.
Revolvery byly určeny pro nižší důstojnické hodnosti, protože vyšší důstojníci v Japonsku v té době palné zbraně nenosili a ani to od nich nebylo vyžadováno. Preferovali meč. V roce 1887 však padlo rozhodnutí nahradit Smith & Wesson Model 3 revolverem, který bude vyroben a především vyvinut v Japonsku.
Hned v následujícím roce 1888 začala společnost Tokyo Artillery Arsenal s vývojem této zbraně a teprve po šesti letech 29. března 1894 byl nový revolver přijat do výzbroje japonské armády. Oficiální japonské označení nové zbraně znělo Revolver Typ 26 a je uvedeno na pravé straně rámu většiny exemplářů. V japonských znacích kanji je tam vyraženo typové označení 26 Rok Typ. Jednalo se o 26. rok vládnutí japonského císaře Meidžiho, vlastním jménem Mucuhita, což odpovídá našemu roku 1893 podle gregoriánského kalendáře. Japonci raději zvolili pro oficiální označení revolveru rok, kdy byl dokončen jeho vývoj, než rok 1894, kdy byl přijat oficiálně do výzbroje…
… Nejdřív je ale zapotřebí si krátce objasnit důvod použití tzv. montážních čísel, jež jsou pro všechny japonské zbraně tak typické. Montážní čísla se vyskytují na všech hlavních částech zbraní a nemají obecně jakoukoliv souvislost s výrobním číslem. Japonci běžně značili pistole, revolvery a pušky pomocí těchto montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány nabílo, byly opět rozebrány a jednotlivé díly se tepelně upravovaly a modřily. Montážní čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na zbraně ražena finální výrobní čísla. Nabízí se otázka, proč to Japonci dělali tak složitě.
Odpověď je, že výrobní číslo bylo raženo až po finální kontrole a pouze zbraně s vyraženým výrobním číslem mohly být zařazeny do armádní výzbroje. Proto nebylo možné razit výrobní čísla na nehotové zbraně…
Podrobný popis konstrukce a dalších osudů japonského služebního revolveru až do konce druhé světové války najdete v SR 7/2023 na stranách 81 až 88.
Střeleckou revui č. 7/2023 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz