Jezdecká karabina Augustin M1851
Zavedení perkusních zbraní do rakouské armády byl složitý proces. Ne, že by nebylo dost vynálezců, kteří by se na tom chtěli podílet. V Rakousku však bylo ve 30. a na počátku 40. let 19. století pro tento účel neprůchodné použití klasické zápalky v podobě čepičky (kloboučku), jež se uplatnila v civilním sektoru a leckde už i v ozbrojených silách
Rakouský erár se na cestu modernizace pěchotních pušek vydal velkým a drahým obloukem. Perkusní jezdecké karabiny byly zavedeny ještě později.
První, z dnešního pohledu zbytečnou zatáčku na cestě k perkusním zbraním představoval pro Rakušany systém Console. Přišel s ním italský vynálezce Giuseppe Console (14. 8. 1778 – 20. 9. 1849). Císař Ferdinand I. (který byl korunován také jako český a uherský král Ferdinand V.) sice 9. ledna 1836 schválil zavedení jeho řešení u pěchoty, ale bylo rozhodnuto, že křesadlovými zbraněmi upravenými na tento systém se vybaví jen některé prapory polních myslivců. Jejich přezbrojení bylo zakončeno k 29. srpnu 1838 – a protože tento systém nebyl ideální, tím to taky skončilo.
Zámek Augustin
Výnosem dvorské válečné rady z 21. prosince 1840 byl pro úpravu všech rakouských (křesadlových) armádních zbraní vybrán nový zámek. Vycházel z obdobného principu jako systém Console a jeho autorem byl polní podmaršálek Vincenz, svobodný pán Augustin (1780–1859).
U jeho řešení byl kohout křesadlového zámku nahrazen kohoutem s hladkou kladívkovou údernou plochou. Původní ocílka s víčkem pánvičky a perem baterie byla odstraněna a v místě zátravky, kolmo k ose hlavně, bylo našroubováno tzv. jádro. To mělo zážehový kanálek prodlužující zátravku až do poloviny pánvičky, jež se u tohoto zámku nazývala lůžkem jádra. Lůžko jádra se uzavíralo víčkem upevněným na čepu. Úderem kohoutu na víčko se trnem, jenž z víčka vystupuje, zmáčkne a aktivuje trubičková zápalka z tenkého plechu, zasunutá do jádra.
O karabinách Augustin M1851 najdete víc ve Střelecké revui číslo 6 ročníku 2026. Střeleckou revui č. 6/2026 si můžete objednat v tištěné verzi na www.radostzpoznani.cz/ nebo v el. verzi na https://kiosek.epublishing.cz/.
autor: Jan Tetřev