Puška gevär m/1896 a odvozené modely
Konec 19. a začátek 20. století se odehrával ve znamení velké zbrojní konjuktury, která vyvrcholila mnoha velmi krvavými konflikty a především 1. světovou válkou. Zvláště se dařilo se opakovacím puškám a nábojům firmy Mauser s vývojem vedoucím k proslulému vzoru 1898
Opakovací pušky Mauser byly doslova bestsellerem a nakupovaly je i státy, kde úspěšně fungovala vlastní řešení. Pro mnoho armád byly tyto spolehlivé a přesné zbraně na nové výkonné náboje doslova revoluční a není divu, že velká část ozbrojených sil bojujících na obou stranách 1. světové války byla vybavena tou či onou opakovačkou (původně) z Oberndorfu.
Stranou nezůstalo ani Švédsko, které se však po prohrané severní válce (1700–1721) evropským konfliktům vyhýbalo. Ve druhé polovině 19. století zde byly zavedeny a vyráběny pušky Remington (m/1867) na jednotný náboj ráže 12,7 x 44 R. Následně pozornost švédské armády upoutaly Mauserovy opakovačky.
Tzv. švédské Mausery mají dvouřadovou schránku na 5 nábojů zcela ukrytou v pažbení. Závěr je uzamčen dvěma masivními ozuby do pouzdra závěru, v němž je hlaveň fixována šroubovým spojem. Úderník je napínán při zavírání závěru, jak říkají Američané „cock on closing“, na rozdíl od pušky Gewehr 98, kde je napínání dvoufázové a probíhá částečně při odemykání a částečně při uzamykání závěru (proto je ovládání závěru pušek vz. 98 tak pohodové).
Puška m/1896 sloužila především k náhradě jednoranových zbraní m/1867 u pěchoty. Od karabiny se lišila v podstatě jen délkou hlavně. Mířidla sestávala z hranolovité mušky posuvné na rybině a hledí se zářezem ve tvaru V. Hledí se stupnicí, která odpovídala dráze střely náboje m/94 s ogivální přední částí, se dalo stavět v rozsahu 300 až 600 m. Na delší vzdálenosti od 700 do 2000 m bylo potřeba hledí vztyčit a posouvalo se vertikálně. To se však dělo jen výjimečně při nácviku střelby na vzdálené skupinové cíle.
Ale už dost historie a vzhůru na střelnici. K testu jsme si připravili pušku m/96 vyrobenou v roce 1925 v továrně Carl Gustafs Stads Gevärsfaktori. Patří soukromému sběrateli, který si k ní opatřil originální řemen a plechové chránítko mušky. Oboje se dnes neshání snadno, v chránítkách navíc praskají pružiny, které je drží na základně mušky. Puška byla v perfektním původním stavu a na pažbě měla připevněnou hliníkovou destičku s vlastnickou značkou švédského vojenského letectva.
K testu jsem vybral pouze dva nejběžnější náboje ráže 6,5 x 55 SE na českém trhu: Sellier & Bellot se střelou FMJ o hmotnosti 9,1 g a Prvi Partizan se střelou FMJ o hmotnosti 9,0 g. Obě provedení mají ogivální přední část střely, vzdáleně tedy připomínají originální náboje m/94, i když jsou lehčí.
Kdo je zvyklý na Mauserovy opakovačky, toho nemá m/96 čím překvapit. Ovládání závěru je naprosto jisté, nikde nic nedrhne, prostě tyhle zbraně jsou dodnes etalon své třídy. Do nábojové schránky lze snadno zatlačit 5 nábojů. Dvoustupňová spoušť má měkký a dlouhý krok, po kterém najednou naroste odpor, jemuž jsme naměřili 31 N. To je naprosto přijatelná hodnota i pro přesnou střelbu, chod spouště je navíc velmi předvídatelný.
Nábojům S&B jsme naměřili průměrnou počáteční rychlost 770 ms−1, nábojům PP o něco méně: 754 ms−1. V obou případech byly zjištěny poměrně malé odchylky počáteční rychlosti, ale tuzemské střelivo se jevilo prokazatelně přesnější. A navíc podstatně levnější. Dosáhnout rozptylu okolo 2 MOA byla hračka, občas se zadařila i lepší seskupenost zásahů. Jsem přesvědčen, že zbraň s tímto střelivem „umí“ 1 MOA. Na pěchotní pušku bez zaměřovače je to snad až zbytečná přesnost, ale to je asi důvod, proč jsou tyto zbraně (i náboj) stále oblíbené.
O pušce gevär m/1896 najdete víc ve Střelecké revui číslo 10 ročníku 2025.
Střeleckou revui č. 10/2025 si můžete objednat v tištěné verzi na www.epublishing.cz/predplatne-strelecka-revue nebo v el. verzi na https://kiosek.epublishing.cz/.
Autor: Marek Bako