dlouhé zbraně,  Novinky

Ruger No. 1

V polovině sedmdesátých let dvacátého století byla firma Ruger stabilizovaná a Bill Ruger si našel čas na to, aby si udělal radost. V té době se mezi americkými lovci opět šířila sláva umění stopovat zvěř, přiblížit se k ní na dobrou vzdálenost a lov zakončit jedinou přesně mířenou ranou. Jejich filozofie by se dala popsat starým indiánským příslovím, které proslavil Ernest Hemingway v knize Zelené pahorky africké: Jedna rána – maso, dvě rány – možná maso, tři rány – velký hovno. 

V roce 1870 si skotský lesník John Farquharson patentoval pod číslem 3178 vlastní konstrukci klínového závěru pro jednoranové kulovnice s pevnou hlavní. O dva roky později ji zdokonalil ve spolupráci s bristolským puškařem Georgem Gibbsem, jeho dílovedoucím Thomasem Pittem a s Williamem Ellisem Metfordem. Konstrukce dostala patentové číslo 1952 z roku 1872. Farquharsonovy kulovnice vyrobené Gibbsem se staly v Británii mimořádně populární, možná to byly nejpopulárnější jednoranové kulovnice své doby.

Už se mohlo zdát, že farquharsonky zůstanou jen krásnou vzpomínkou. Bylo ale štěstí, že také pro Billa Rugera představovaly jeden z vrcholů své doby a kategorie. Plnily současně jeho funkční i estetické nároky – koneckonců slovo elegantní prý používal velmi často. Proto se někdy na začátku 60. let rozhodl anglické jednušky vzkřísit, ale samozřejmě po svém, jako moderní velkovýrobce.

Kulovnice Ruger No. 1 se během doby nabízela ve skoro neuvěřitelných 37 rážích od skutečně drobné 218 Bee až po 458 WinMag, účinné proti těžké nebezpečné zvěři (a středně pancéřovaným vozidlům).

Dnes se tyto kulovnice vyrábějí v několika každoročně obměňovaných limitovaných edicích vybraných ráží a provedení. V ČR se objevují jednotlivé použité zbraně za ceny kolem 18 000 až 25 000 Kč podle stavu a vybavení. Pokud chcete mít něco extra, pušku pro skutečného lovce – gentlemana, pak je Ruger No. 1 dobrá volba.

Podrobnosti o této zajímavé kulovnici najdete v článku Ruger No. 1 v srpnovém vydání Střelecké revue ročníku 2021 na stranách 36 až 39.