Sturmgewehr 44 po 2. světové válce

Cesta k první úspěšné útočné pušce vedla přes několik modelů, postupně zkoušených a zaváděných v letech 1942 až 1944. Německý vývoj nakonec vyústil ve zbraň nazvanou nejprve MP 44 a později přejmenovanou na StG 44

Pušek StG 44 a všech předcházejících modelů bylo do května 1945 vyrobeno okolo půl milionu a drtivá většina z nich našla uživatele v řadách německé branné moci. Přestože na svou dobu šlo o velice progresivní zbraň zcela nové kategorie, jejíž následovnice dnes tvoří páteř pěchotní výzbroje snad všech pozemních armád na světě, z vítězných mocností měl zájem napodobit tento koncept jen Sovětský svaz. Tam se na podobné zbrani pracovalo už za války, proto trofejní StG 44, ačkoliv jich bylo v sovětských skladech okolo 100 000, nebyly dále používány.

Dostalo se tak na menší státy, které německou technickou novinkou nepohrdly. Estégéčka byla za války rozeseta po celé Evropě, takže mezi jejich poválečné okrajové uživatele můžeme počítat například také Polsko, Maďarsko, Rumunsko a další. My se však dále budeme zabývat jen zeměmi, kde se pušky StG 44 uplatnily ve větší míře.

Německo

Remilitarizace tzv. Východního Německa proběhla poměrně rychle po konci války. Prvním uživatelem pušek StG 44 byly útvary Volkspolizei, které fungovaly na armádním principu. Tyto zbraně se zde udržely pravděpodobně až do roku 1962, kdy byly nahrazeny samopaly PPŠ.

Bratři Mašínové vzpomínali, že při svém útěku do Západního Berlína přes Německou demokratickou republiku v roce 1953 byli pronásledováni příslušníky Volkspolizei se směsí dlouhých zbraní, v níž byly nejčastěji zastoupeny právě estégéčka, samopaly PPŠ a všudypřítomné pušky K 98k.

Nationale Volksarmee, resp. už její předchůdkyně z roku 1952 jménem Kasernovaná lidová policie, zavedla StG 44 pod označením MPi.44. U některých jednotek vydržely až do zavedení domácích variant pušky AK. Náboje 7,92 x 33 kurz byly ve Východním Německu produkovány až do 60. let (např. v národním podniku Mechanische Werkstätten Königswartha).

Využití zásob pušek StG 44 se samozřejmě nevyhnulo ani západní části okupovaného Německa, kde byly tyto zbraně k vidění především v rukou pohraničníků.

Francie

Značný počet kořistních zbraní včetně pušek StG 44 se po válce nacházel také ve Francii, kde s nimi vybavili jednotky Cizinecké legie. Estégéčka se tak „podívala“ do Afriky i Asie – kde je však mohli mít v držení i protivníci, shánějící své vybavení nejrůznějšími pokoutnými cestami, ale také dodávkami ze Sovětského svazu a jeho satelitů.

Československo

Jedním z velkých uživatelů zbraní rodiny StG 44 bylo poválečné Československo, kde se po německé kapitulaci nacházel značný počet těchto pušek. Estégéčka, u nás označovaná 7,92mm samopal vz. 43/44 N, našla (jako mnoho jiných kořistních zbraní) hned po válce využití v armádě, ale již v prvních letech byla vydávána také Sboru národní bezpečnosti (hlavně k službě na hranicích). Nevelký počet zřejmě obdržely i Lidové milice, svědčí o tom několik dochovaných fotografií.

autor: Marek Bako

O osudech útočných pušek StG 44 v poválečném světě se víc dočtete ve Střelecké revui  číslo 11 ročníku 2025.

Střeleckou revui č. 11/2025 si můžete objednat v tištěné verzi na www.epublishing.cz/predplatne-strelecka-revue nebo v el. verzi na https://kiosek.epublishing.cz/.

Autor: Marek Bako